Věra Chytilová, Československo, 1966
Nejslavnější film Věry Chytilové, zesnulé v roce 2014, je také jedním z největších úspěchů československé nové vlny: provokativní a radikální, pohybující se někde mezi formálními experimenty Jeana-Luca Godarda a surrealistickou anarchií Luise Buñuela. Není divu, že na sebe režisérka tímto filmem strhla hněv komunistické vlády. Úvodní titulky doprovázejí záběry ozubených kol a explozí viděných z ptačí perspektivy – mašinérie světa, jehož chod určuje násilí. Typickým produktem své doby jsou dvě mladé hrdinky. Bláznivé teroristky a šibalky. Přežírají se, ponižují muže, ničí veřejný majetek. Jejich excesy doprovází vizuální stránka Sedmikrásek. Ze záběrů šlehají barvy, černá a bílá se znova a znova mění v krvavou červeň a duhové psychedelické erupce. V jedné ze scén posedne hlavní hrdinky touha po destrukci a vyzbrojené nůžkami rozstříhají filmový obraz na malé části – kousky koláže poletují po plátně jako skvrny v abstraktním malířství.
Piotr Mirski (MFF T-Mobile Nowe Horyzonty)
