Nieśmiały praktykant, zdobywca Oscara. Nie żyje Jiří Menzel 08 września 2020

Nesmělý záškolák, držitel Oscara. Odešel Jiří Menzel

V sobotu 5. září zemřel ve věku 82 let jeden z nejznamenitějších zástupců československé nové vlny Jiří Menzel, držitel ceny Oscar za film „Ostře sledované vlaky“. Pro festival Kino na hranici to byl mimořádně významný umělec – byl s námi totiž už od úplného začátku, kdy jako host přijal pozvání na první ročník naší filmové přehlídky.

Menzel proslul především jako geniální autor filmových adaptací próz Bohumila Hrabala. Už jedno z jeho prvních děl – filmová etuda Smrt pana Baltazara – vzniklo na základě povídky tohoto spisovatele.

Dalšími Menzelovými snímky natočenými podle Hrabalových prozaických předloh jsou oscarové Ostře sledované vlaky (první režisérův celovečerní film), Slavnosti sněženek, Postřižiny, Obsluhoval jsem anglického krále a Skřivánci na niti. Poslední ze jmenovaných snímků vznikl již v roce 1969, vinou komunistické cenzury se však dočkal premiéry až v roce 1990 a svému tvůrci vynesl Zlatého medvěda na mezinárodním filmovém festivale v Berlíně.

Zázračné duo Menzel-Hrabal

Smrt pana Baltazara, která už ve své době upozornila na talent mladého režiséra, vznikla podle Hrabalovy povídky Smrt pana Baltisbergera. Titulní Baltisberger byl motocyklový závodník, který zahynul při Velké ceně Československa v roce 1956. V povídce je nehoda popisována v sérii vyprávění, což je na filmové plátno nepřenositelné. Jak ovšem píše Josef Škvorecký ve své knize Všichni ti bystří mladí muži a ženy, Menzel dostal geniální nápad soustředit se na závody samotné a na klesající úsek trati, na němž filmoval závodníky en face, teleobjektivem a zrychleně, čímž dosáhl nezvyklého poetického efektu v podobě jakéhosi tance, smrtelného a mechanického.

Vynikající bylo rovněž to, jak Jiří Menzel o necelý rok později převedl Hrabala do filmové řeči ve snímku Ostře sledované vlaky. Režisér sám sice v tomto ohledu projevoval nesmírnou skromnost, a přestože byl scénář filmu společným dílem jeho a Hrabalovým, tvrdil, že Hrabal jej napsal prakticky celý sám, a když si přebíral Oscara, připsal téměř všechny zásluhy právě autorovi knižní předlohy. Škvorecký ovšem upozorňoval, že Menzelův přínos byl ve skutečnosti mnohem větší – Hrabal pod jeho dohledem uspořádal časové roviny a film navíc dostal dokonalé herecké obsazení. V důsledku toho vznikl snímek, který je dodnes ikonou československé nové vlny i české kinematografie obecně. Sám Bohumil Hrabal o něm napsal, že má tento film raději než svou knihu.

„Myslím, že Jiří Menzel natočil Hrabalovy Ostře sledované vlaky tak dobře proto, že sám je v podstatě Milošem Hrmou, nesmělým záškolákem, bez úspěchu se pokoušejícím o soulož s půvabnou konduktérkou Mášou,“ pokračuje režisérův přítel Josef Škvorecký a ujišťuje čtenáře, že kdyby Menzel nepůsobil v této roli už poněkud staře, velmi pravděpodobně by do úlohy Miloše obsadil sám sebe.

Potíže s cenzurou

Po roce 1968 začal mít Menzel podobně jako řada dalších československých umělců potíže s cenzurou. Svou roli v tom bezpochyby sehrál i fakt, že v roce invaze režisér rezignoval na své členství v porotě filmového festivalu v Locarnu na protest proti tomu, že byly do soutěže zařazeny i filmy ze států, které v té době Československo okupovaly. Jeho Skřivánky na niti – film natočený v roce 1969, o němž se uvádí, že patří vedle Ostře sledovaných vlaků k Menzelovým nejlepším dílům – uvrhla cenzura do trezoru a své premiéry se snímek dočkal až po pádu komunismu.

Režisér, který na rozdíl od řady svých kolegů z oboru z vlasti neemigroval, se následně různými způsoby pokoušel umělecky uplatnit v dobách normalizace. V roce 1980 díky tomu vzniklo další nezapomenutelné dílo podle Hrabalovy literární předlohy. Cenzory ošálilo ukrytou symbolikou a únikem do minulosti. Hovoříme zde o Postřižinách – filmové adaptaci knihy, kterou Bohumil Hrabal napsal jako hold své zesnulé matce. Jak zdůrazňuje Škvorecký, Postřižiny byly pro Menzela návratem k jeho uměleckým kořenům, neboť se zde pod rouškou „lehké komedie“ ukrývá film, který je prostě o sexu. Stačí si vzpomenout na symbolickou – a jednu z nejkrásnějších – scén v dějinách české kinematografie: výstup na vrchol pivovarského komína.

Mistr filmových adaptací literárních předloh

K tvorbě Bohumila Hrabala se Menzel vrátil i po spisovatelově smrti snímkem Obsluhoval jsem anglického krále, natočeným v roce 2006. Kritici ovšem upozorňovali, že film už postrádal onu jiskru, kterou měla režisérova starší díla natočená ještě ve spolupráci s Hrabalem. Ostatně i Menzel sám přiznával, že mu chyběla spisovatelova umělecká podpora. Hrabal s Menzelem společně vytvořili nejznámější a nejvíce oceňované tvůrčí duo v dějinách československé kinematografie.

Vedle Hrabala se Jiří Menzel uchyloval i k dílům dalších autorů. K jeho nejproslulejším filmům tak patří Rozmarné léto, natočené podle klasické literární předlohy Vladislava Vančury. Škvorecký o Menzelovi napsal, že mezi filmaři je patrně nejoddanějším služebníkem české literatury.

Mimořádný host Kina na hranici

Pro Kino na hranici je Jiří Menzel umělcem obzvlášť významným. Svou přítomností totiž poctil hned první ročník naší filmové přehlídky a i v dalších letech jsme mnohokrát promítali jeho snímky. Na jeho návštěvu v Těšíně vzpomíná ředitelka našeho festivalu Jolanta Dygoś:

„Jako první přijel v roce 1999 Jiří Menzel. Moc nás potěšilo, že přijal pozvání na úplně neznámou akci (byl to první ročník) a navíc – řekněme si to upřímně – do provinčního Těšína. Před jeho příjezdem mě mnozí varovali, že se chová jako hollywoodská hvězda. Moje odpověď zněla, že tři dny jsem připravena dělat ze sebe klidně červený koberec a všelijak ho rozmazlovat a potom ať si s ním v Praze dělají, co budou chtít. Ty řeči se nakonec ukázaly jako úplně scestné, neboť z pana Menzela se vyklubal mimořádně sympatický, otevřený a vtipný člověk, který byl připraven účastnit se bez výhrad a protestů programu, který jsme pro něj naplánovali. Tyto předsudky o něm se nejspíš braly z toho, že si všichni vybavovali incident z karlovarského festivalu, kde sešvihal proutkem jistého producenta (podle mého skromného názoru měl pravdu a vykázal se přitom bujarou fantazií).“

[Anna Maślanka, přeložil Martin Veselka]
[Fot. Paul_Katzenberger / Wikimedia Commons]

Návrat

Organizátoři

Spoluorganizátoři