Jan Švankmajer, Česko, Japonsko, Velká Británie, 2000
Otík je vytoužený potomek manželů Horákových, kteří už odedávna chtěli mít dítě. S příchodem dítěte ale problémy Karla a Boženy nekončí. Zvědavé sousedky se dožadují toho, aby je nechali nahlédnout do kočárku, a děťátko má stále častěji chuť na syrové maso. Dalším problémem je, že Otík je ve skutečnosti kus dřeva připomínající dítě, který vykopali na zahradě, a jednoho dne ožije. Dítě sice pěkně papá, ale i to se brzy ukáže jako prokletí. Otesánek není jen odvážná fraška o chorobné touze po dítěti a společenském tlaku vyvíjeném na rodiče. Příběh převzatý z českého folklóru a přenesený do devadesátých let 20. století umožnil režisérovi popustit uzdu fantazii v animovaných sekvencích se svým typickým rukopisem. Jan Švankmajer zde nasměroval svou obrazotvornost směrem ke grotesce a vytvořil nejvíce komický film své kariéry: obhroublý, smělý a provokativní.
Mariusz Mikliński
